Cesária Évora, 27.08.1941 – 17.12.2011

Obr 1 A) Cesaria Évora ve výřezu averzu bankovky P#74, B) Fotografická předloha, autor: Joe Wuerfel, 2003. Přvzato z: https://www.cesaria-evora.com/

Život a profesní dráha „bosonohé divy“ či „královny morny“ nebyly ani snadné, ani přímočaré. Césaria Évora se narodila 27.srpna 1941 v Mindelo na kapverdském ostrově São Vicente do rodiny strádající chudobou. Její matka Dona Joana byla kuchařka a vařila u bohatých „bílých“ rodin a otec Cesarias Justino da Cruz Évora, kytarista a houslista, byl jako značná řada dalších kapverďanů, alkoholikem. Otcův bratranec a strýc Césarie Francisco Da Cruz, známý jako B.Leza, byl nejlepší skladatel a interpret morny.

Obr 2 A) Portrét Cesárii Évory z počátku 60. let minulého století. B) Snímek zachycující bezútěšnou životní situaci. Autor obou nedatovaných fotografií neznámý. Převzato z: https://www.cesaria-evora.com/

Když bylo Césarii 7 let, otec zemřel a matka nebyla schopna se o dceru a jejich 5 sourozenců řádně postarat, a proto ji umístila k babičce a později do sirotčince, kde se naučila nenávidět jakýkoliv morální nátlak. Zde zpívá ve sboru a učí se základům zpěvu. Ale již ve 13 letech toto zařízení opouští a o svou existenci tvrdě bojuje každodenním zpěvem v přístavních lokálech a hostincích. Většinou ne za peníze, ale za jídlo, cigarety a „panáky“ alkoholu.

Kolem 16 roku se setkává se svou první velkou láskou – námořníkem Eduardo de João Chalino, který ji učí interpretaci stylů „morna“ a „coladeira“. Vystupuje v renomované restauraci „Calypso“ a „Café Royal“, později v místním radiové stanici „Radio Mindelo“, ale posluchačské povědomí nepřesahovalo hranice města a ostrova. Výraznější úspěch se nedostavoval, Cesárii se nepodařilo odpoutat od svých nuzných kořenů a alkoholu. Koncem šedesátých let natáčí dva sigly, ale oba se stanou zničujícími neúspěchy a „Cize“ propadá do hluboké deprese.

Po získání nezávislosti v roce1975 se příležitosti k růstu i obživě ještě zhoršily, řada nočních podniků zanikla a řada muzikantů emigrovala. Osobní život byl rovněž v troskách, muži ji opouštěli, na výchovu dvou chlapců zůstala sama, pečuje o svou starou matku. Talent i osobnost strádaly – rozčarování vedlo k ukončení pěvecké dráhy po dlouhou dobu 10 let. Mezi roky 1975 až 1985 se marně pokouší alespoň konsolidovat svůj osobní život.

Obr 3 A) Autor: Ernest Collins (1995) Převzato z: https://www.cesaria-evora.com/ B) Autor: George Wafula, (1988). Převzato z: BBC news. http://www.loways.com/cesaria-evora-the-barefoot-diva/

V roce 1985 odjela do Portugalska na pozvání spolku „Sdružení kapverdských žen v Lisabonu“, které zajistilo a financovalo sérii koncertů a rovněž debutové album „Tchintchi Roti“. Zde se osudově setkává s José da Silva, který se stává jejím producentem i mentorem. Z této spolupráce vzniká v roce 1988 legendární album „La Diva aux pied nus“ (Bosonohá diva), které uvedlo zpěvačku na mezinárodní scénu. Název alba odkazuje na skutečnost, že koncerty absolvovala na podiu vždy bosá jako výraz solidarity s velkým počtem žen a dětí na kapverdských ostrovech, které si nemohou obuv dovolit. Následují další alba: nepříliš úspěšné „Distino di Belita“ (1990), lepší „Mar Azul“ (1991) a konečně velmi úspěšné album „Miss Perfumado“ (1992). V červnu 1993 Cize naplnila Olympii, vyprodala koncerty 12. a 13. června, který byl zachycen na akustickém albu a zahajuje své první velké mezinárodní turné.

V roce 1994 dochází k zásadnímu zlomu v kariéře, když podepsala smlouvu s vydavatelstvím BMG s včetně pozdějším ujištěním o dobrovolné abstinenci. Kariéru světově proslulého interpreta tak začíná až 56 letech.

Její profesní život a její úspěchy jsou dílem přirozeného talentu broušeného bojem o vlastní existenci, dílem přátel, kteří věřili v jedinečnost jejího hlasu a projevu a alespoň zpočátku řídili profesionální vzestup. Skladatel Paulino Vieira a kytarista Rufino Almeida byli nepochybně součástí 15 let trvající nepřetržité autorské tvorby, koncertní a ediční činnosti, svědky celosvětových turné (více jak 100 koncertů ročně). V roce 1995 vychází album “Cesaria“, které získalo nominaci na cenu Grammy, a v roce 1999 „Café Atlantico“, která natáčí v Havaně s kubánskými a brazilskými hudebníky. Také na dalším titulu „São Vicente di longe“ (2001) spolupracuje s mezinárodní skupinou hudebníků a absolvuje turné po Francii a dalších evropských státech. Album „Voz d´amor“ (2003), vracející se k tradičnímu kapverdskému repertoáru, získává cenu Grammy a francouzské ocenění „Victorie de la Musique“. Na titulu „Rogamar“ (2005) naopak participuje řada hostujících hvězd, například Theofilo Chantré, Ismael Lo, Rígis Gizavo. Následující rok podniká turné po USA a Kanadě a opět vyprodává pařížskou Olympii třemi koncerty.

Obr 4 A) Autor: Eric Mulet (2000) B) Autor: Joe Wuerfel, (2006). Obě fotografie převzaty z: https:/ /www.cesaria-evora.com/

Počátkem roku 2008 se začaly projevovat zdravotní obtíže v důsledku nadváhy, zatížení organismu dlouhodobou konzumací alkoholu mnohdy pochybné kvality, intenzivního tabakismu a v posledních letech i pracovního zatížení. V únoru během koncertního turné v Austrálii byla postižena slabší mozkovou mrtvicí. Přesto v dalším roce představuje další album „Nha Sentimiento“ a absolvuje další turné po několika státech.

V květnu 2010 v Paříži prodělala vynucenou operaci srdce pro koronární obtíže. Přestože se operace zdařila, zdravotní stav se pozvolna zhoršoval. V září 2011 evidentně zesláblá a unavená oznamuje konec kariéry. 17.prosince 2011ve věku 70 let umírá v rodném Mindelo, na ostrově São Vicente.

Obr 5 Detail „bosonohé divy“. Převzato z: https://romankalugin.com/umerla-pevica-sezariya-evora-cesaria-evora/