Trapiche  CV-69-02

Obr. 1 A) Trapiche ve výřezu averzu bankovky P#69, zařízení na ostrově Santa Antão. B) Ilustrační fotografie trapiche. Převzato z http://www.commons.wikimedia.org Zařízení v Cidade Velha, ostrov Santiago, Autor: Xandu

Výraz „trapiche“ pochází z latinského slova „trapetum“, označující lis na olivový olej. Na Sicílii se výraz změnil na „trapetto“ a mozarabským obyvatelstvem v okolí Valencie byl upraven na typický katalánský výraz „trapig“. Podle Barcelo a Labarta (1990) je první potvrzení termínu „trapig“, jako mlýnu poháněného zvířecí silou, datováno ve Valencii roku 1417 ve formě „trapigs sucre fer“ a „trapig del Sucre“. Rozšířením po celém Pyrenejském poloostrově se mění na dnešní „trapiche“, a s tímto slovem pocházejícím z oblasti Al-Andalus se poprvé setkáváme v Granadě v XV. století. Tímto výrazem je míněno historické zařízení sloužící k extrakci šťávy některých plodin, zejména oliv a cukrové třtiny.

Rozvoj těchto zařízení souvisel s pokusy o pěstování cukrové třtiny a výroby cukru na panství Gandia, které vlastnilo první trapig a v roce 1433 to již byla zařízení čtyři. V druhé polovině patnáctého století majitel panství Hugo Cardona z Gandie prodal cukerný monopol společnosti „Magna Societas Alemannorum z Ravensburgu. Kolem roku 1500 toto odvětví zaměstnávalo asi 500 osob a 220 zvířat. Pak však nastává postupný úpadek cukrovarnictví v Gandii v důsledku silné konkurence z Makarén, Karibiku a Brazilie, kde bylo lepší klima a vyšší výnosy, a fatálního rozhodnutím ze dne 4.10.1609 o vyhnání Maurů, kteří byli hlavními pěstiteli a experty na cukrovou třtinu.      

Technický popis zařízení. Základním stavebním materiálem zařízení bylo dřevo. V masivním dřevěném rámu byly uloženy zpravidla tři vertikálně uložené drtící válce opatřené ozubeným soukolím. Tyto válce byly nejdříve kamenné, později dřevěné a nakonec kovové. Střední válec byl nahoře osazen kolem s dvěma dlouhými dřevěnými rameny, ke kterým byl zapřažen zpravidla dobytek. Tažná zvířata, pohybujíc se v kruhu, otáčela rameny kola středního vertikálního válce, a následně byl tento pohyb přenášen ozubenými koly na zbývající drtící válce. Pod válci se nachází drenážní systém odvádějící vytlačenou cukrovou šťávu do vyzděné jímky nebo do připravených nádob. Před drtícími válci sedí jeden nebo dva pracovníci, kteří vkládají stvoly cukrové třtiny mezi tyto drtící válce. 

Obr. 2. A) Kolorovaná rytina zachycující v pozadí "trapiche" a v popředí výrobu cukru z roku 1749. Převzato z: https://allthingsliberty.com/2018/09/the-sugar-act-a-brief-history/ B) Tatáž technologie na ostrově Santo Antão z roku 1993. Autor: ND. Převzato

Některá tato zařízení byla postavena přímo na poli s cukrovou třtinou, jiná na dvorech zemědělských statků či pod zbudovanými přístřešky. Pokud se jednalo o zařízení malá, mohla být umístěna i hospodářských místnostech a poháněna lidskou, zpravidla otrockou silou.  

Pokud jsou dnes zařízení ještě provozována, zpravidla je základna zděná a pohyb drtících válců je poháněn parou či elektromotory.

Obr. 3. A) Detail drtících válců trapiche. Převzato z https//www.anecdotasvividas.blogspot.com B) Produkce světlého a tmavého grogu. Foto: Autor