CV-75-01 Aristides Pereira

27. 11. 2018 | Osobnosti

Politik Cabo Verde. První prezident Cabo Verde po získání nezávislosti.

Aristides Maria Pereira  17.11.1923 – 22.09.2011

1 A) Aristides Maria Pereira, výřez portrétu z averzu bankovky P-75 B) Originální fotografie předlohy. Autor: ND. Převzato z: http:// alchetron.com/Aristides-Pereira-1013625-W
1 A) Aristides Maria Pereira, výřez portrétu z averzu bankovky P-75 B) Originální fotografie předlohy. Autor: ND. Převzato z: http:// alchetron.com/Aristides-Pereira-1013625-W

Aristides Maria Pereira se narodil 17. listopadu 1923 v obci Fundo das Figueiras na severovýchodě ostrova Boa Vista Kapverdského souostroví jako dvanácté a poslední dítě rodičů Porfirio Pereira Tavares a Maria das Neves Crus Silva. Otec byl knězem a učitelem, kterému byl povolen sňatek, a matka byla rolnice, která lpěla na všech hodnotách rolnictva a rodiny, a přestože rodina žila více než skromně, dětem se dostalo řádného vzdělání. V roce 1937 ve věku 14 let složil zkoušky prvního ročníku základní školy Henry na ostrově Sao Vicente. Byl vynikajícím studentem, 21. července 1942 ve věku 19 let dokončil třetí cyklus středoškolského vzdělání a vrátil se na Boa Vista.

2 A) A.M.Periera v dětství a B) v průběhu středoškolských studií C) v uniformě zaměstnance společnosti CTT. Autor: ND Převzato z: https://www.barrosbrito.com/8181.html
2 A) A.M.Periera v dětství a B) v průběhu středoškolských studií C) v uniformě zaměstnance společnosti CTT. Autor: ND Převzato z: https://www.barrosbrito.com/8181.html

V průběhu studií byl utvářen jeho pohled na rasovou diskriminaci uplatňovanou koloniálním systémem. Toto prozření se mu paradoxně dostalo od portugalských politických vyhnanců, kteří byli na Kapverdy deportováni. Zejména major Matias dos Santos mu ukázal hloubku diskriminace afričanů a koloniálního systému.

Získané vzdělání nemohl uplatnit, navíc ostrovy v letech 1946-1947 postihlo cyklické období sucha a hladomoru, jen za rok 1946 zemřelo hladem 30 000 lidí, což představovalo 15% populace. Proto se Pereira v roce 1947 rozhoduje pro emigraci na pevninu do portugalské Guineje.

V Guineji získal místo vedoucího poštovního úředníka u společnosti CTT (Correios, Telégrafos e Telefones) v provincii Bafata. Během prvních 14 dnů však vážně onemocněl a tři měsíce strávil v internaci v Ústřední nemocnici v Bissau a poté byl odeslán k rekonvalescenci zpět na Kapverdy, kdy vážil pouhých 54 kg.  

Po návratu dále pracoval ve službách CTT v hlavním městě a později v Bolama do roku 1951. V roce 1952 se setkal s Amilcarem Cabralem začal pracovat v hnutí odporu. 3.2.1953 se mu narodilo první dítě s partnerkou Eugénia da Silva – syn Aulanio Eugénio Pereira, kterého odvezl k příbuzným na Kapverdy.

Dne 19. září 1956 byl Aristides Pereira zakládajícím členem strany PAIGC (Partido Africano da Independéncia da Guiné e Cabo Verde) spolu s Amilcar Cabralem a jeho nevlastním bratrem Luisem Cabralem, Fernando Fosrtesem, Júlio Almeidou a Eliseé Turpinem, která byla vytvořena na půdorysu hnutí Movimento para Independéncia Nacional da Guiné Postuguesa z roku 1954 založené Henri Labérym a Amilcarem Cabralem. A.Periera se stává členem ústředního výboru politického byra strany, ve funkci do roku 1956.

V roce 1959 se oženil s Carlinou Fortes, sestrou Fernanda Fortese, která pracovala v sekretariátu PAIGC v oblasti účetnictví.

3 A)Aristides Pereira v uniformě zaměstnance společnosti CTT.  Autor: ND. Převzato z : https:/ www.barrosbrito.com  B) A.Periera vystupující na shromáždění PAIGC 28.09.1973 Autor: ND. Převzato z:
3 A)Aristides Pereira v uniformě zaměstnance společnosti CTT. Autor: ND. Převzato z : https:/ www.barrosbrito.com B) A.Periera vystupující na shromáždění PAIGC 28.09.1973 Autor: ND. Převzato z:

V témže roce byl svědkem masakru v Pijiguiti při kterém bylo portugalci zastřeleno 50 protestujících dělníků v docích. Událost byla katalyzátorem pro rozhodnutí PAIGC o nutnosti ozbrojeného boje. V roce 1960 přesídlil do kanceláře PAIGC v Conakry (Guinea) a začal intenzivně pracovat na mezinárodní podpoře strany a zejména získání zbraní. Za tímto účelem cestuje mimo jiné v únoru 1961 do Československa, kde získává příslib na dodávku zbraní. V říjnu téhož roku se mu narodila dcera Dulce Irene Fortes Pereira, která záhy po narození umírá. Další dcera Estela Maria Fortes Pereira (27.12.1962) se narodila v Dakaru, kde probíhaly konsultace o zahájení ozbrojeného boje na Kapverdských ostrovech.

13-17 února 1964 na prvním sjezdu PAIGC v Cassacá je zvolen asistentem generálního tajemníka PAIGC, funkci zastává až do roku 1973. V Rabatu téhož roku se mu narodila další dcera – Manuela Fortes Pereira.

Konec 60-tých a počátek 70-tých let byl vyplněn gerilovou válkou na území portugalské Guineje, intenzivní diplomatickou mezinárodní aktivitou, ale také tvrdým pronásledováním PIDE (Polícia International e de Defesa do Estado) a narůstajícími rozpory uvnitř PAIGC. Přelomovým dnem se stává 20. leden 1973,  kdy byl zavražděn Amilcar Cabral a Aristides Pereira unesen a mučen na lodi. Naštěstí druhý den ráno byl osvobozen díky zásahu sovětské fregaty operující v Guinejském zálivu. V únoru 1973 přebírá dočasně funkci generálního sekretáře PAIGC, ale pro vážně  podlomené zdraví v důsledku únosu byl v červnu 1973 evakuován do Moskvy. Zde jej zastihla 24. dubna 1974 zpráva o „karafiátové revoluci“ v Portugalsku, která ukončila Salazarův režim a s ním i éru portugalského kolonialismu. Vrací se zpět do Guineje k účasti na II. sjezdu PAIGC 18-22. července 1973 v Madina Boé, který probíhal ve vypjaté atmosféře. Jednak řešil mocenské vakuum po Amilcar Cabralovi, vnitřní spory mezi křídlem kontinentálním a ostrovním a jednak další strategické směřování boje za nezávislost. Přes vnitřní pochybnosti přijal Aristides Pereira funkci generálního tajemníka PAIGC.

24. září 1973 získává Guinea-Bissau nezávislost, ale štěpení PAIGC na guinejskou a kapverdskou frakci bylo nezvratné. 21. února 1975 se po 14 letech vrací Aristides Pereira na Kapverdy. Dne 4.7.1975 je zvolen prezidentem a proces dekolonizace Kapverdských ostrovů je završen následujícího dne vyhlášením nezávislosti.

4 A) Aristides Perira skládá prezidentskou přísahu dne 05.07.1975 Autor:ND. Převzato z: http://www.redeangola.info/especiais/cabo-verde-chega-aos-40-anos-como-exemplo-de-boa-governacao/   B) Snímek z roku 1990. Autor: ND. Převzato z: https://actualite.yec
4 A) Aristides Perira skládá prezidentskou přísahu dne 05.07.1975 Autor:ND. Převzato z: http://www.redeangola.info/especiais/cabo-verde-chega-aos-40-anos-como-exemplo-de-boa-governacao/ B) Snímek z roku 1990. Autor: ND. Převzato z: https://actualite.yec

Přestože první roky nezávislosti přinesly Kapverďanům jen velmi malé a na zahraniční pomoci závislé zlepšení životní úrovně, byl A.Pereira ve volbách v letech 1981 a 1986 znovu zvolen prezidentem. Státní převrat v Guineji-Bissau v roce 1980 definitivně ukončil politický i ideologický rozkol v PAIGC. 16. ledna 1981 se strana přejmenovala na PAICV (Partido Africano da Indenpendencia de Cabo Verde) a A.Pereira byl zvolen generálním tajemníkem, tento post obhájil v roce 1983 a 1986.

V prvních svobodných prezidentských volbách v roce 1991 však prohrál a vzdálil se z aktivního politického života.    

V roce 2007 jej na palubě letadla postihl infarkt myokardu a byl hospitalizován ve Francii. Špatný zdravotní stav, mimo jiné v důsledku diabetu, progreduje. V září 2010 utrpěl v Lisabonu zlomeninu krčku stehenní kosti vpravo a byl léčen ve Fakultní nemocnici v Coimbra. Následující rok 2011 jej 3. srpna postihla zlomenina krčku stehenní kosti vlevo a byl znovu převezen do Coimbry. Druhá fraktura byla fatální a dne 22.září 2011 umírá ve věku 87 let.

Zdroje

http://www.familcarcabral.org.cv/index.php?option=com_content&view=article&id=205:aristides-perreira&catid=78:artigos-estaticos
http://www.asemana.publ.cv/spip.php?article71014
http://www.buala.org/pt/cara-a-cara/aristides-pereira-nos-trilhos-da-historia
 http://www.barrosbrito.com/8181.hltm
Klíma Jan,
https://projects.newsday.com/gdpr/ 
https://actualite.yeclo.com/contribution/aristides-maria-pereira-premier-president-du-cap-vert/

© 2019 Africké bankovky - Lumír Domes | Administrace