Šáma seychelská (Copsychus sechellarum)
Obr. 1 A) Copsychus sechellarum, ve výřezu averzu bankovky P#48 B) Ilustrační fotografie, Autor: Martinj Hammers Převzato z: http://cousinisland .net/news/ category/birds. Originální fotografie na www.Alamy Stock Photo
Šáma seychelská, nazývána také v kreolštině a angličtině straka seychelská, pro svoji podobu s evropskou strakou obecnou (Pica pica). Je však menší než kos, v průměru dorůstající do délky 25 cm, hmotnost samečků o něco větší (75 g) než samiček (65 g).
Pták je celý uhelně černý, dospělí jedinci mají peří s modro-černým leskem, jen na horní polovině křídel se nachází čistě bílá skvrna. Zbarvení je pro obě pohlaví identické na rozdíl od druhů šám žijících v Asii a na Madagaskaru, přesto lze u samiček pozorovat o něco menší intenzitu vybarvení a lesku. Rozpětí křídel je 27 cm, ocas je dlouhý. Zobák i nohy jsou černé, duhovka oka tmavě hnědá. Nedospělí jedinci mají černé peří bez lesku a bílé skvrny jsou ohraničeny červeno-hnědým lemem. Po zemi se pohybuje poskakováním na místě, často v částečně svislé poloze se zvýšeným ocasem, let je přímý a zvlněný. Dožívají se většinou stáří 15-ti let.
Obr. 2 Pár dospělých jedinců šámy seychelské na ostrově Denis. Převzato z www.savingparadise. wildlifedirect.org/tag/seychelles-magpie-robin/
Stanoviště: tropický nížinný prales, plantáže a venkovské zahrady, ideálním prostředím je tmavý podrost s půdou postrádající vegetaci a krytou vrstvou suchého listí.
Potravu tvoří hmyz, larvy, pavouci, červi, malí kraby, žabky, gekoni, ovoce a drobné rybky. Vyhledáváním potravy na zemi stráví šáma velkou část času a někdy využívá pohybující se želvy a za nimi zkypřenou a obnaženou půdu. Svoje teritorium o rozloze 3-4,5 ha si pečlivě střeží.
Zpěv samečka představuje opakující se melodický trylek podobný zvuku flétny proložený tvrdším tónem. Někdy napodobuje hlasy jiných zpěvných ptáků, včetně lidského pískání. Prezentuje se zejména za svítání a před a za soumraku, někdy zpívá pár v duetu zjednodušenou verzi písně.
Obr. 3 A) Vejce šámy seychelské. B) Mládě šámy seychelské s typickým zabarvením pírek v oblasti bílé skvrny na křídle. Převzato z https://seychellesseabirdgroup.files. wordpress.com/2014/09/11-8-2014two.gif
K zahnízdění dochází kdykoliv v průběhu roku, za předpokladu, že je k dispozici dost potravy, nejčastěji však v období dešťů – listopad až březen. Hnízda v dutinách jsou nepravidelná, k jejich stavbě slouží stébla suché trávy, malé větvičky a kokosová vlákna Samička klade zpravidla jen jediné vejce bledě modré barvy, inkubace trvá 17-23 dnů, mláďata jsou závislá na rodičích až po dobu 3 měsíců po opeření.
Tento endemický druh byl původně hojně rozšířen na všech granitových ostrovech seychelského souostroví ještě na počátku 20. století. V roce 1959 bylo ale zjištěno, že se již vyskytuje pouze na ostrově Frégate v počtu pouhých 20 jedinců. Kritického bodu dosáhla populace šámy v roce 1970, kdy na pokraji vyhynutí bylo posledních 12 ptáků.
Příčinou prudkého poklesu bylo ničení přirozeného prostředí v důsledku zavlečení nových predátorů - krys a domácích koček, a konkurenčního ptačího druhu – Majna obecná (Acridotheres tristis) v kombinaci s nízkou reprodukční schopností a lehkou dostupnosti hnízd a mláďat pro predátory.
Obr. 5 Kumulativní křivka růstu populace šámy seychelské. Převzato z: http://www.pbs.org/wgbh/nova/eden/ robin.html
V roce 1990 zahájila organizace BirdLife International program přesídlení populace šámy seychelské na ostrov Cousin (1994), Cousine (1995), Aride (2002) a ostrov Denis v roce 2008. V roce 2012 byla stanovena celková populace šámy seychelské na pěti ostrovech na 244-248 jedinců, konkrétně (Frégate - 115), (Cousin - 38), (Cousine - 31), (Aride - 24), (Denis - 36-40)
V roce 2015, vzhledem k intenzivní dlouhodobé péči o populaci, je nyní kolem 280 ptáků registrováno na pěti ostrovech
Obr. 6 Křivka růstu populace šámy seychelské podle lokalit výskytu. Převzato z: http://www.pbs.org/wgbh/nova/eden/ robin.html
