Otus insularis, Výreček ostrovní

Obr. 1 A) Výreček ostrovní (Otus insularis) ve výřezu reverzu bankovky P#51 B) Autentická předloha. Autor: David Hosking. Převzato z http://www.arkive.org

Výreček ostrovní (Otus insularis) byl objeven v roce 1880 a o rok později popsán jako samostatný druh. Masivní odlesňování však způsobilo dramatické snížení populace. Od roku 1906 nebyl pozorován, a proto byl v roce 1958 prohlášen za vyhynulý druh.  

Naštěstí v roce 1959 byl opět zaznamenán jeho výskyt přírodovědcem Phillippe Lousta-Lalanne na jediném stanovišti na ostrově Mahé. Je docela možné, že dočasná absence pozorování ve volné přírodě byla způsobena krypto-zbarvením peří, které splývá s okolním prostředím, když výreček nehnutě sedí na větvi a jeho aktivitou v nočních hodinách. Pozorování byla vzácná, v roce 1970 bylo odhadováno, že populaci tvoří jen asi 20 jedinců. Teprve v roce 1999 bylo nalezeno první hnízdo v dutině stromu.

Obr. 2 pár výrečka ostrovního. Autor obou fotografií: Bill and Helen Simpson. Převzato z: SIMPSON_Seychelles_0607_2018.pdf

Výreček ostrovní je malá endemická lesní sova Seychelských ostrovů velikosti 21 až 23 cm s rozpětím křídel 39 až 41 cm.

Peří je tmavé, základní zbarvení kaštanově hnědé, strakaté s černými a světle hnědými skvrnami. Spodní část těla a kulatá hlava mají rezavě lesklé zabarvení. Oči jsou velké, zlato-žluté, erektilní ušní chomáče jsou velmi malé. Křídla jsou kulatá, stejně jako ocas, světlá s tmavými pruhy. Dlouhé nohy a hlezna jsou bez peří, žlutě zbarvena a zakončené ostrými drápy. Mladí jedinci jsou světlejší. Sexuální dimorfismus není přítomen, jen samičky jsou o něco mohutnější.

Vyskytuje se v původních hustých lesích, obvykle v blízkosti vodního zdroje, nebo v oblastech s vysokou dešťovou srážkou v nadmořské výšce nad 200 m a výše. Vhodná sídliště představují plochu asi 31 km².

Výreček ostrovní vydává série hlubokých, rytmických zvuků, které se opakují každých 3-4 sekund nebo také řadu klepajících zvuků znějících jako "tok-tok-tok". Tyto zvuky jsou obvykle vydávány těsně po soumraku nebo před úsvitem a mohou trvat až 20 minut. Samečci a samičky mohou produkovat tyto zvuky v duetu.

Hnízda se nacházejí v zalesněných oblastech s exotickou hustou vegetací relativně vzácných dřevin. Jsou situována do dutin živých stromů ve výšce 7-25 m. Rozmnožování je celoroční s vrcholem od května do října, snůšku tvoří většinou jediné bílé vejce. Na vejci sedí samička, inkubace trvá 22-26 dnů a k opeření dochází v průběhu 30-40 dnů. O krmení potomstva se starají oba rodiče. Přežití ptáčat je nízké, asi 0,5 na dané území za rok, nicméně k zachování stability populace dostačující. Hlavní příčinou nízké úspěšnosti je ztráta mláďat působením predátorů, zejména krys.

Potravu tvoří zejména ještěrky, gekoni, stromové žabky, hmyz a členovci, součástí jídelníčku jsou i části rostlin a stromů (listy, kůra).

Velikost populace byla dříve odhadována na 90-180 jedinců, nicméně modelování vhodných stanovišť v závislosti na nadmořské výšce a vhodné vegetaci ukazuje na 250-284 dospělých jedinců.

Obr. 3 A) Dospělí exempláři výrečka ostrovního. Autor: nezjištěn. Převzato z: https://www. madamagazine. com/vogel/owl4/ B) Autor: Ashley Pothin. Převzato z: http://www.newhorizonsonline. co.uk/gallery-items/seychelles-scops-owl/